Vakoveverka Létavá (Petaurus breviceps)

Původ

Tasmánie a přilehlé ostrovy, podél východního pobřeží Austrálie až po lesy Papuy-Nové Guiney na severu.

Tělesné rozměry

Délka těla: 16-21cm Délka ocasu: 16,5-21cm Hmotnost: samec 130g samice 90g

Způsob života

Jde o zvířata s noční aktivitou, žijící na stromech, vázaná na tropické vlhké lesy. Žijí sociálním způsobem života v uzavřených anonymních societách složených převážně z rozvětvené rodiny několika samic (často sester), jejich mláďat a dominantního samce. Zvířata se poznávají podle společného rodinného pachu. Samice se otírají o pachové žlázy dominantního samce, čímž se "parfémují". Skupina obývá společně jedno doupě obvykle v dutině stromu. Teritorium si značkují močí a sekretem pachových žláz. Zvířata se mezi sebou dorozumívají celou řadou různých zvuků, které se nalézají jak v pro člověka slyšitelném pásmu, tak i mimo něj. Můžeme slyšet např. jakési štěkavé, štěbetavé a vrčivé zvuky při běžné komunikaci zvířat. Pokud jsou zvířata vyrušena, nebo se jim něco nelíbí, ozývají se ostrým přerušovaným skřípavým zvukem.

Vakoveverky jsou vysoce sociální zvířata žijící společenským způsobem života a samostatně chovaný jednotlivec samotou velmi strádá. 

Držení pouze 1 zvíře lze proto označit za týrání zvířat.

Samci jsou o něco větší a těžší nežli samice, adultní jedinci samčího pohlaví mají uprostřed čela pachovou žlázu tvořící zde nápadný světlý vír v černém pruhu. Taktéž mají nápadná varlata na břišní straně těla, jako takřka všichni vačnatci je mají umístěna před kloakou.

Potrava

Krmení stačí jednou denně-navečer.

V přírodě jejich potravu tvoří květů, míza blahovičníků, hmyz a ptáčata. Také nakusují kůru stromů a slízávají vytékající mízu. Pro jejich zálibu ve sladkostech jsou Australany nazývány "sugar glider".

V zajetí je jejich potrava složena především ze

75% ovoce (hlavně to šťavnaté, meloun, hroznové víno, broskve, banány, kiwi, hrušky, mají velmi rády ohryzky od jablek) 

a zeleniny (hlavně mrkev, ale i salát, okurka, rajčata, papriku, jádřinec z papriky atp),

25% hmyz – bílkovinná složka (Krmný hmyz - moučné červy, Zophobas červy, cvrčky, šváby, sarančata, ale i ulovené můry, mouchy atp.)

Dále různé zrníčkové žrádlo pro hlodavce, pražené arašídy ve slupce, oříšky, pozor u ořechů kvůli jejich tučnosti - zvířata jsou náchylná k přetučnění, ale také ovocné šťávy, dětské piškoty, suché celozrnné pečivo, vařené vejce, „tyče“ ze zrní pro hlodavce (hlavně ovocné, oříškové a medové příchutě), napučené větve ovocných stromů a naklíčené zrní, mléčné produkty – tvarohy, jogurt, smetana, med, hotové krmení pro papoušky atd. U ovoce zůstane vždy slupka a částečně také dužina. Zvířata chtějí získat pouze šťávu. Takže pokud to jde, oloupat nebo druhý den odstranit ze země, jinak hrozí obtěžování vinnými muškami.  

Vhodné je občasné podávání naklíčeného zrní nebo luštěnin, ale ne všechna zvířata je chtějí. Lze podávat i vařenou rýži nebo těstoviny smíchané např. s ovocným jogurtem nebo džemem, do kterého je vhodné 1x týdně namíchat vitaminový přípravek, (Roboran H Tento vitamino-minerální prášek se hodí jako doplněk stravy pro plazy, obojživelníky, ptáky a savce. Roboran H má skvělý poměr mezi cenou a množstvím, zároveň je velice kvalitní.).

Různé druhy krmení střídám, např. jeden den ovoce a hmyz, další den třeba vařenou rýži nebo těstoviny s mléčnými výrobky atd. Vakoveverky mají výrazné tendence k tloustnutí, proto je nutné krmit úměrně fyzické kondici zvířat. Misky na krmení je nutné denně dobře vymýt, protože vakoveverky jsou velmi nečistotné a do misek močí a kálejí.

Každý den čerstvou vodu (dle rad na internetu používám ptačí napáječku), občas ovocné džusy (pomerančové, jablečné, rybízové atp.), rajčatovou šťávu, vodu s medem – tu mají Sam a Ben nejraději :-)

Nevhodné potraviny

Potraviny s velkým množstvím rafinovaného cukru, kukuřice (obsahuje hodně fosforu), citrusové plody (může způsobit průjem), konzervované ovoce (příliš mnoho cukru), potraviny s cibulí,destilovaná voda.

 Bydlení 

To musí být umístno v temperované místnosti s pokud možno stálou teplotou. Ta vyhovuje v rozmezí 22-28°C, vakoveverky jakožto zvířata pocházející z tropických deštných lesů špatně snáší poklesy teploty pod 18°C. Vzdušná vlhkost je optimální v rozmezí 50-80%, ale nutná je dobře větraná ubikace.

Dno lze pokrýt  pískem, drcenou kůru, dřevními štěpkami, kukuřičnou podestýlkou. Kvůli přiblížení k přirozeným podmínkám zvířat by měl být jejich hnízdo na spaní co nejvýš v kleci. Důležité jsou větve na šplhání, které by měly být vybírány z nejedovatých druhů stromů. Jako substrát na dno se hodí např. mulčovací kůra nebo piliny.Misky se žrádlem a pití by měly být umístěny v horní části klece. Kromě toho zvířata ráda používají suché listy nebo listy z čerstvých větví jako materiál na stavbu hnízda. Protože se jedná o noční tvory, není osvětlení tak důležité. Mělo by ale kvůli synchronizaci zvířat (den/noc) být k dispozici 12 hodin za den přirozené světlo (pozor přímý sluneční svit by jim mohl poškodit oči), resp. umělé osvětlení. Potřebují relativně vysokou teplotu, kvůli metabolickým funkcím. Když je teplota příliš nízká, tak upadnou do hybernujícího stavu, který pro ně není příznivý.

Rozmnožování

Pohlavní dospělost u vakoveverek je v 8 až 15 měsících. Po 16 týdnech březosti porodí samice 2 mláďata vážící jen 190 miligramů. Vak opouštějí ve stáří 70 dnů, kdy jsou již těžká na to, aby je matka mohla nosit. Ve věku 15 týdnů mohou poprvé matku doprovázet na cestě za potravou.